O mně

Moje cesta

Na cestu poznání se prý člověk dostane buď tím, že je mu předurčena a seslána shůry jako dar a nebo je k ní přiveden tím, že jeho životní bolest se nakumuluje za únosnou mez a  jednoho dne už neví kudy kam… ohlédne se a bezmocně se ptá:  PROČ?

Myslím, že u mne šlo o ten druhý případ, i když i to je dar.
Průběh mého života připomínal řetěz, roztrhaný na jednotlivé články. Nechápala jsem jak je to možné, vždyť jsem se tolik snažila, všem jsem chtěla pomáhat, pro všechny jsem měla pochopení a jednala jsem fér.
Ale krize se objevovaly téměř na všech úrovních osobního i pracovního života.
V partnerských vztazích to bylo jen několik “průšvihů”, žádná pomoc, opora či naplnění.
Mezi své blízké přátele jsem si volila i ty, jímž jsem dovolila mne využít.
V pracovní sféře šlo o klasické jednou nahoře, jednou dole, ale ač jsem pracovala stále intenzivněji, pády se opakovaly stále častěji a úspěchy byly stále menší a menší…
Pokaždé jsem sice našla novou energii se zvednout, setřást bolest a s novým odhodláním  jít dál, ale…

“Dno” má mnoho podob. Je to však pojem velmi relativní…

Největší oporou a obrovskou útěchou mi byla moje milující rodina – tedy moje dvě dcery, moji rodiče a bratr. V rodině to fungovalo… bezpodmínečná láska, tolerance a nezištná pomoc od všech-všem v každé životní situaci…
Snad jsem si dříve  ani neuvědomovala, jaký  dar jsem dostala a děkuji z celého srdce.

Dnes, s novým chápáním života, když se podívám na všechny svoje veliké životní zkušenosti, jejichž prožívání bylo tak moc bolestné, mohu s plným vědomím říci, že jsem za každou z nich skutečně vděčná.
Nebýt jich, možná bych nikdy nevykročila na svoji cestu hledání a postupného objevování  pravdy.


Možná bych stále ještě ukazovala na druhé a plakala nad “smůlou”, která mi přináší do života nesprávné lidi, nesprávné situace, nepříjemné náhody a samé klacky pod nohy. Možná bych se stále ještě zlobila nad nespravedlností světa a stále ještě bych se ptala:  proč se mi tohle děje, proč mi tohle lidé dělají, PROČ  PROČ  PROČ?
S velkou pokorou vnímám postupné uvědomování, jestli “náhodou” není VŠECHNO jinak, než jsem si dosud myslela.

Přinutilo mne to podívat se do svého nitra, odkrýt se sama sobě a začít vidět pravdu… Kousek po kousku.

Povím vám, drazí moji, že to chce notnou dávku odvahy podívat se na sebe a své nejhlubší motivy najednou jinak, odhalit v sobě věci, o nichž jste neměli tušení a které se vám nemusí zrovna líbit a začít chápat… jak  VŠE  vychází z nás samých, jak všechno souvisí se vším a že oddělenost neexistuje.
Náhody neexistují.
Bylo bolestné zjistit, jak naivní a jednoduchá byla moje představa o vlastním  já  a o fungování světa; uvědomit si, jak mám vlastně věci nastavené a jak jsem si všechna ta ublížení, nepřízeň a zklamání v minulosti vlastně přivodila sama.

Čím víc jsem chápala, tím víc jsem prahla po dalším poznání. Četla jsem knihy, navštěvovala semináře a hledala po internetu se zatajeným dechem, protože všechny ty věci, které jsem objevovala, mi připadaly jako obrovské, mystické tajemství. Některým věcem jsem zpočátku vůbec nerozuměla a dychtila jsem po pochopení, po duchovních průvodcích, kteří by mi pomohli porozumět a odpovědět na spousty otázek. Několik jsem jich potkala a i když mne někteří provázeli na mé cestě třeba jen krátce, hodně mi dali. Chci poděkovat  Jarouškovi Chrásteckému, který stál na počátku  mé cesty. Dále děkuji Mirkovi Vojáčkovi, od kterého jsem se naučila metodu kvantových oprav a mnoho dalšího. Děkuji také Jirkovi R., Dianě Č., Janičce F., Milušce a Ivanovi M..
Veliké poděkování patří mé duchovní průvodkyni a rádkyni paní  Jindřišce Valentové, od které je mi dovoleno se učit a kráčet dál po mystické Cestě. 
Každý vám však může ukázat jen směrovku, jít po té cestě už musí každý sám.

Naučila jsem se pracovat s kvantovými opravami… objevila jsem v sobě velmi mnoho blokujících nastavení a začala jsem nejprve sama sebe opravovat a opravovat… 🙂

Stále jsem na své cestě, stále hledám poznání a pravdu, ale můj život se najednou přehoupl do úplně jiného prožívání radosti, míru a lásky. Tento vnitřní stav je stále méně závislý na vnějších věcech a i moje životní situace zaznamenala výrazné pozitivní změny. Potkávám lidi, se kterými je radost se potkat,  pracuji méně intenzivně a přináší mi to více uspokojení i úspěchu, často se mi dějí příjemné náhody a život se mnou začal spolupracovat, ale především se prohlubuje mé porozumění sobě.
Více rozumím, proč se věci dějí tak, jak se dějí a proč se lidé chovají tak, jak se chovají; místo zloby se usmívám a když se dostanu do situace, která je mi hodně nepříjemná, ptám se: co mám pochopit?
Je to veliká a osvobozující změna v prožívání vlastního života, každému bych ji přála.
A to je ten důvod, proč vznikly tyto stránky a proč nabízím pomoc všem duchovním hledačům, kteří mají spoustu otázek a kteří jsou na počátku své cesty…

Za VŠE, za svoji Cestu i své poznání, za všechny dary…  DĚKUJI.