ZRCADLENÍ
Už jste někdy slyšeli větu, že partnerský vztah je třeba chápat jako duševní cvičení a že právě v tom je jeho největší přínos pro vlastní vývoj?
Ano, partner nám totiž vždy nastavuje zrcadlo, abychom lépe viděli sami sebe.
Funguje to vlastně v jakémkoli vztahu, ale v partnerství je zrcadlení nejmarkantnější, protože na partnerovi nám záleží (nebo by alespoň mělo záležet) nejvíce.
Všichni, kdo toto tajemství zrcadlení odhalili, s úsměvem pozorují, jak dokonale to funguje. Kdo pochopí, může se usmívat všemu, čím ho partner “rozčílí”, a panečku, to je hned jiný pohled na veškeré partnerské neshody! 🙂
Právě partner, a to v kterékoli fázi vztahu, nám odzrcadluje přesně to, co je náš vlastní problém… Je jedno, jestli jde o psaníčko na seznamce a nebo o partnera, s nímž žijeme léta v manželství.
Je třeba si uvědomit logický princip: že vyvolá-li něco moji negativní reakci – mám-li z něčeho nepříjemný pocit nebo mne to rozzlobí či rozesmutní, je to jasná známka toho, kde mám problém JÁ, nikoli partner. Vždyť ČÍ je ten nepříjemný pocit nebo zlost? Je to můj pocit, moje zlost, je to tedy o mě, nikoli o tom druhém.
Obvykle to ale vidíme jinak. Říkáme: “Ty jsi mne tak naštval, ty jsi takový… ” následuje urážka či nadávka nebo něco podobného a myslíme tím, že viníkem našeho naštvání je ten druhý. 
Když pochopíme, můžeme této zákonitosti ZRCADLENÍ krásně využít pro vlastní růst, pro vlastní osvobození a pro více radosti.
Příklad: Pán X ze seriózní seznamky pošle na seznamovací profil dámy Y sexuální návrh.
A ona se načepýří, rozzlobí a odepíše pánovi X co si to dovoluje a co si o sobě proboha myslí?… namyšlenec
No… jenomže kdyby právě ta dáma Y nebyla namyšlená, tak by ji to nerozhodilo a usmála by se se slovy: děkuji pane, těší mne, že můj profil ve vás vzbudil takové myšlenky, ale nemám zájem.
Logicky…. chlap přece není stroj na sex a ne každý profil ženy v něm probudí chuť napsat jí něco nemravného a flirtovat. Jenomže tahle naše dáma Y by se třeba neusmála, ale naštvalo by ji to, jak jsem už napsala.
Tak milá dámo Y, přemýšlejte, proč vás to naštvalo?
Museli bychom dámu Y velmi pochválit, kdyby svoji zlost přijala jako výzvu a zamyslela se nad tím, co ji vyvolalo, a KDE má ten svůj problém? Když na to přijde, může se tomu usmát a tenhle její problém postupně začne mizet.. protože ho vynesla z podvědomí do vědomí. Příště už bude vědět.
Při druhé podobné situaci by tedy reagovala už jinak a při další by se už smála a dotyčnému by napsala něco vtipného. Podívala by se zpětně na tu první situaci a najednou by jí přišla její tehdejší reakce nepochopitelná. Změnila tedy vlastní pohled na věc. Osvobodila se.
Partnerství s pánem X jí odzrcadlilo její konkrétní problém a tím ji vlastně „vyléčilo“. A to je obrovský přínos. Mohla by pánovi napsat: Děkuji, pane X, že jste mi ten můj problém ukázal.
A ještě jeden příklad:
Manžel nečekaně uvaří večeři a manželka po příchodu domů žasne: Jé, miláčku, jsi tak milý … Pokud jí připadá milý, i ona je najednou milá, usmívá se a v jeho přítomnosti se cítí mile a ta večeře je jen bonus. Navzájem si zrcadlí své milé pocity.
Když se navečeří, on by se chtěl jít milovat, ale jí se nechce a zakňučí, ať si sednou k televizi k filmu, který chce vidět a dají si víno. Manžel je i nadále velmi milý, otevře lahvinku a pustí pořad který si zvolila. Ale nebaví ho to a v půli filmu usne.
Je na ní , jak bude situace pokračovat. Může zalitovat, co to provedla, něžně ho probudit a odvést ho do ložnice. Ale!.. Ona najednou zapomene, že jí vyznal lásku večeří i filmem a zatmí se jí před očima, zalomcuje s ním a osočí ho: Nojo, jako vždycky všechno zkazíš, místo aby ses mi věnoval, tak usneš! Kdyby tam byl fotbal, to bys byl jako rybička! Co to může znamenat? Jedině to, že se zlobí sama na sebe, že se manželovi nevěnovala, že to zkazila a pustila film, o kterém věděla, že manžela nebaví. Odzrcadlil jí její vlastní chybu.
A manžel? I on se může zachovat podle toho, co má v sobě on. Může zůstat láskyplný, navázat na to, že jim spolu bylo večer milo a zalaškovat: “ale vždyť jsem jako rybička, miláčku, pojď, ukážu ti to”. A nebo se mu také zatmí před očima, naštvaně vstane a při odchodu z pokoje bouchne dveřmi: No s tím fotbalem by byla určitě větší zábava než s tebou!…. Proč se zlobí? Přece na sebe kvůli tomu, že situaci neustál a nedokázal manželku zlákat na svůj program…
Už rozumíte?? 🙂
CO VYŠLEŠ, TO SE TI VRÁTÍ
Zní to jako zákon z mé záložky o zákonitostech a také to JE ten zákon. Společně se ZRCADLENÍM působí ve vztazích asi takhle:
TO, CO SI O TOBĚ MYSLÍM, TAKOVÝM SE STÁVÁŠ VE VZTAHU KE MNĚ.
To, co si o druhém člověku myslíme, to mu energeticky vysíláme a, věřte či nevěřte, on to vnímá.
Uveďme si příklady, na kterých to bude jasnější:
Tak třeba manžel vypráví mezi kamarády o své ženě, jaká je to slepice. (Někteří lidé se pyšní tím, jací jsou chudáci a věci schválně ještě nafukují. Zároveň se mylně se domnívají, že když někoho ponižují, sami budou vypadat vyšší).
Tenhle muž se to nejspíš domnívá také a proto vypráví o své manželce, jako že “ta moje husa nikdy nic nepochopí, v posteli je jak mrtvola, pořád na mně štěká, je to peklo, pánové”. Uvnitř sebe svou ženou opovrhuje, neváží si jí, nepovažuje ji za atraktivní a přitažlivou ženu, je naštvaný jen ji vidí. Je-li to ale tak, není se čemu divit, že na něj jeho žena štěká (samozřejmě že se jí nelíbí, že ji považuje za slepici), že se nesnaží být svůdná (když ho milování s ní nebaví), a samozřejmě nerozumí vždy všemu, co jí vysvětluje, když vedle něj se stává husou.
Protože slova a energie, kterou muž své manželce vyslal, se nikam neztratí. Doputuje k jeho ženě a její podvědomí tu energii zaznamená. Jak by mohla být příjemná na někoho, kdo její společnost považuje za peklo??
Kdyby tenhle muž neměl doma slepici, ale bohyni, to by koukal, jek se jeho žena promění! 🙂
A když žena uvažuje o svém příteli… “Já nevím, on je tak žárlivej, asi se s ním rozejdu, už o tom uvažuju dlouho”. Kdo by se divil dotyčnému, že žárlí a hlídá si ji, když mu chce jeho láska odejít?
*
Miluji tě, miluji tě, miluji tě. Jsi úžasný, dokonalý muž, který o mne s láskou pečuje, se kterým si můžu popovídat úplně o všem; muž, který si se vším ví rady, který má vždy porozumění pro cokoli, co udělám, pro všechny moje nedokonalosti. Nejlepší milenec na světě i jen pomyslet na tebe mne vzruší, vždy pozorný a něžný, vedle tebe jsem bohyní a prožívám ráj na Zemi. Muž s tisícero nejskvělejšími nápady jak prožít radostně náš vztah a život. Muž, který je báječným otcem našich dětí, který umí vydělat dost peněz, je na něj 100% spolehnutí a je s ním vždycky velká legrace.
Ó díky Bohu, že spolu jsme, má lásko!
No, milé ženy, jakým mužem by se asi stal váš partner ve vztahu k vám, kdyby jste mu podvědomě vysílaly energii takových slov?
Že to tak necítíte? Že si přece nemůžeme takové věci ani myslet, natož vysílat, protože to prostě není pravda?
Možná stačí podívat se do sebe proč…
Problém totiž bude ve fenoménu, který nazýváme SEBE-HODNOTA – SEBE-VĚDOMÍ.
Kdybychom se sami uvnitř cítili takto skvěle, tak by nám to vysílání totiž šlo. Proč ale sami na sebe nedokážeme takto pohlédnout? Proč se nevnímáme jako dokonalí, úžasní partneři i se svými nedokonalostmi?
… A jsme zase u cesty do nitra…
